Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Železnice v Prokopském údolí

Historie Buštěhradské dráhy a její mosty v údolí.

(z našich informačních brožur, které jsou k dispozici na naší základně - mapka) 

                     Národní technická památka  -  Pražský Semmering

   Jednou z tratí vedoucí přes Prokopské údolí je tzv. pražský Semmering, zdolávající značné převýšení, který se svým charakterem, výhledem na krásnou krajinu a zvláště dvěma viadukty podobá známé horské trati v Rakouském Semmeringu. Železniční trať vede ze Smíchovského nádraží  přes Prokopské údolí do Hostivice a dále do Slaného. Výstavbu započala společnost Buštěhradské železnice v roce 1870, kvůli lepší dostupnosti uhelných pánví na Kladensku, ale neméně důležité bylo spojit s Prahou lázeňská města. 

Zpočátku jezdily na trati dva páry osobních vlaků denně. Cesta ze Smíchovského nádraží do Hostivice trvala necelou hodinu. V době zahájení provozu na této trati byly jen dvě stanice, později byly zřízeny další čtyři zastávky.

Tato technicky náročná trať zdolávající převýšení 150m byla postavena za dva roky včetně dvou viaduktů a je nyní zapsána jako technická kulturní památka.

 Stavba trati

Stavba začala zbouráním hostince U Zlatého jelena na Smíchově. Kvůli konkurenčnímu zápolení s Českou západní dráhou musela Buštěhradská společnost vystavět nové nádraží Smíchov - Sever. Na stavbě pracovalo přes 1200 dělníků a řemeslníků. Jejich vybavení se skládalo ze 77 železničních vozů, 770 vozíků, 590 koleček a 26 koní. Voda pro parní lokomotivy byla čerpána z Vltavy a byla vedena potrubím pod zbraslavskou silnicí až do vlastní vodárny na novém nádraží.

Hlubočepské viadukty

 na Buštěhradské trati, se také nazývají "pražský Semmering". První z viaduktů leží částečně v oblouku a má 7 kamenných oblouků o světlosti 8,50-9,50m. Mezi 4. a 3. klenutým otvorem bylo vloženo do středu nad silnicí ocelové plnostěnné pole o rozpětí 17,75m. Celková viaduktu je 115m, výška 23-25m. Druhý viadukt překonává údolí Dalejského potoka, leží celý v  oblouku, má 5 klenutých oblouků o světlosti 14,70-15,70m, je 92m dlouhý a 20m vysoký. Oba mosty mají původní vzhled. Jejich stavba trvala necelých 17 měsíců, od března 1871 do 3. července 1872. Viadukty Buštěhradské dráhy jsou jedinečnou technickou památkou a jezdí se po nich dodnes. Je náramná škoda, že výhled na druhý viadukt (přestože je to Národní technická památka) je znehodnocen novostavbou a že při jejím povolování přes odpor občanů i našeho sdružení rozhodly jiné ambice, než zákony a jedinečnost takové stavby ve světě. A totéž udělat chtějí developeři i z druhé strany.

 Poslední uhelná dráha

 Skrz Prokopské údolí vede ještě druhá trať. Poslední uhelná dráha byla přímým spojením z Duchcovska do středních Čech. Společnost Pražsko-Duchcovské dráhy začala stavět v září 1871. Trať vycházela z nádraží České západní dráhy na Smíchově, vedla zpočátku souběžně s touto dráhou pod zlíchovským kostelíkem a pak odbočila do Prokopského údolí. Přeťala zbraslavskou silnici, podešla ve dvou místech oblouk  trati  ze Smíchova do Hostivice. Dospěla do Hlubočep (kde lze vidět unikátní křížení dvou železničních mostů, malého mostu této trati s jedním z viaduktů pražského Semmeringu) a stoupala v boku údolí romantického skalnatého Dalejského potoka k Řeporyjím. Prvním nádražím od Smíchova byly Hlubočepy, dalším Řeporyje - Zbuzany, mezi nimi byly v roce 1933 zřízeny zastávky Klukovice (zrušena v roce 1944 kvůli nevyhovujícímu terénu a možnosti vykolejení vlaku) a Holyně. 

Provoz na Pražsko-Duchcovské dráze byl zahájen 12. května 1873


 Dnes po této velice malebné trati Prokopským údolím jezdí osobní vlaky ze Smíchovského nádraží do Berouna. Na Prokopské údolí je z oken vlaku nezvyklý pohled, proto je tato takřka vyhlídková trať často využívána jako výletní. Doporučujeme svézt se vlakem do Holyně, pak se vracet přes Dalejské a následně Prokopské údolí pěšky a vychutnat si procházku krásnou přírodou.

   V 11 hodin jsme byli ve Waterloo a tázali jsme se, kde stojí vlak odjíždějící v 11,05. Toho ovšem nikdo nevěděl. Nikdo ve Waterloo neví, odkud který vlak vyjíždí, nebo kam jede vlak, který právě odejel a vůbec nic takového. Nosič, který nesl naše věci, myslil, že pojedeme z II. peronu, kdežto druhý nosič, s nímž o tom rozmlouval, tvrdil, že to bude z I. peronu, jak se doslechl. Traťmistr byl naopak zase přesvědčen, že vlak pojede z nástupiště. Abychom spor skončili, šli jsme nahoru a tázali jsme se přednosty stanice. Řekl nám, že právě potkal jednoho zřízence, který hlásil, že viděl zmíněný vlak na III. peronu. Šli jsme tedy na III. peron, tam však nám zřízenci řekli, že to bude spíše Southamptonský rychlík anebo snad Windsorská lokálka. Byli však jisti, že to není Kingstonský vlak, ačkoliv nemohli říci, proč byli jisti. Tu pravil náš nosič, že podle jeho mínění jistě to bude vlak stojící na zvýšeném peronu, dodávaje, že on ten vlak zná. Šli jsme tedy na zvýšený peron, spatřili vlakvedoucího a tázali jsme se, zdali jede do Kingstonu. Pravil, že určitě nám to ovšem říci nemůže, myslí však, že asi jede.

Jerome Klapka Jerome - Tři muži ve člunu

přeložil L.Vojtig


 Kam dál:

Perla zHELPkontaktySS FacebookTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.sponzorFio banka Domu